Přemýšlela jsem, co bych vám do toho nového roku, který už vlastně začal, pěkného a konkrétního popřála. (Protože já vám přeji opravdu jen samé pěkné zážitky a věci.)

Nedávno jsem četla zajímavý rozhovor se spisovatelem Jiřím Formánkem. Týkal se filmové adaptace jeho románu Dvě slova jako klíč...mě ale zaujalo něco jiného. Vyprávění o kmenu Mentawajců, žijící na indonéském ostrově Siberut.

Dovoluji si zveřejnit text z FB školy. Mluví mi totiž z duše.

Možnosti léčby při různých potížích. Zdravotnictví versus další cesty - realita.

S radostí jsem se letos, vedle činnosti v mé poradně, dobrala k otevření své malé fyzio a lymfo ambulance v GENERACI ve Slaném. Nechtěla jsem se vzdát žádného svého oboru, se kterým jsem strávila tolik let a cítila se být odborníkem na danou problematiku.
Hned v létě ale přišly zdravotní potíže s mými rameny. Doufala jsem, že jde...

Jsem nemocná a naštvaná. Zastavená v životě. Nejde spát, nejde nic, všechno mi bolí.
Vlastně něco trochu jde - vzpomínat , přemýšlet a psát...

Celý blog článků o zdrojích zdravého a spokojeného života najdete přímo tady. (Pěkná fuška to v tomhle dalším covidovém roku byla...!)

Dnešní příspěvek je tak trochu zvláštní. První mě oslovila kniha...ale jen na chvíli. V tuto chvíli, týden po víkendovém workshopu Mapy života, na mě z této knihy najednou vykoukne báseň na str.126, která je z našeho víkendu jak vystřižená...chci se o ni s vámi podělit.

Nedávno jsme s kamarádem diskutovali o tvorbě webu, o referencích..."proč je na webu nemáš?", zeptal se mě najednou. "Jsou jasné, člověk si z nich udělá představu, nasměrují, motivují....to by mohlo být fajn, ne?"