Dárky...

Letos ještě víc než jindy přemýšlím v tomto vánočním období o dárcích. 
Já vánoční dárky moc nepotřebuji...ale to neznamená, že si jich nevážím, vždy mi potěší. Často taky tím, co je za nimi, kdo si na mě vzpomněl, co kdo odhadoval, že bych ráda měla, kdo si potřeboval udělat čárku "splněno" a kdo mi obdarovává, aniž by se dárek vtělil do fyzické podoby (a leckdy i o svém obdarovávání mě věděl).
A taky co svým dárkem sděluji já. 

Zkusím teď ale to zamyšlení trochu jinak. Něco jako dopis pro Ježíška, co bych si opravdu přála? :-) Ne výčet věcí, ale zkusím "si objednat" pocity, které bych si v příštím roce přála zažít. Zkusím to obrázky ;-)

Tak třeba....

V tomto obrázku vidím možnosti. Prostor i klid, cestování i světlo naděje.
Volnost a spoustu vzduchu, paráda! :-) Kéž se v příštím roce mohu volně pohybovat!

Možnost práce, kreativní lidské tvoření v mojí poradně, nechť je práce volně přístupná!
Prázdný obraz jako nepopsaný list, který mě zve dál...možná je to rok 2021 :-)

Chtěla bych mít tenhle pocit...nedělní dopoledne ve městě, je mi prima, užívám si architekturu a těším se na hospůdku, kam s manželem "zaplujeme" na oběd. Třeba.

Intimní pocity blízkosti, vzájemnosti. Úsměvy, doteky (...a i venku bez roušky). Rodina. (Rodina tam je, i když jsem lepší fotku ve výběru nenašla)

Potřebuji barvy a taky podzim. Nějak mi teď vyhovuje podzim.

Je prima mít a venčit psy. Hodně hravosti, zkoumání, vzduchu, pohybu a radosti :-)
To chci ve svém životě zas a znova cítit...

Fakt miluju skvělé jídlo...a miluju, když si ho nedávám doma. A taky sama.

Dobrá káva...hmmm

Ženskost a škádlivost. Legrace :-)

Dobrý pocit z dobrého příběhu...

Dobrodružství z letního putování s mým mužem
(chci to, ale vydržím karimatku jen omezenou dobu :-)

Vzdělávání. Pocit, když se dozvídám jak to je, když vyvstávají otázky a když do něčeho nového pronikám...jakoby povedená (a taky nekonečná...) detektivka 

Záhady, neprozkoumané a nebezpečné tajemno, které občas, na vteřinku, dostane tvář. Mrazivá pokora. Temnota jako neoddělitelná součást možnosti existence světla.

Holky, kluci, prostě všichni kamarádi...fakt jsem vás nechtěla dát na konec, jednoduše jsem dřív lepší fotku nenašla (na druhou stranu, čím lépe a radostněji zakončit svá přání, viďte...a i tak mi ti chlapi na tom obrázku chybí).
Tohle je taky součást mého já, přátelství a bytí s vámi miluju! Já už se nechci izolovat...

Vidím, že nejsem skromná, co se dá dělat... Při psaní jsem si přišla jako tenkrát, když jsem krasopisně kroužila "prosím Tě o brusle, rukavice s prstama, panenku..."

A teď už se nechám Ježíšku překvapit. Za všechno, co se povede splnit, Ti předem děkujuuu!!!

Krásné Vánoce a splněné dárky, které ze srdce přeji všem!

Romana