...jenom jsem porodila děti...

Nedávno jsem sledovala pořad v TV "Výměna manželek".
U sledování mě napadalo všechno možné...ale teď chci zmínit především toto:
jaká je vlastně hodnota mateřství ?

Ženě ve vyměněné rodině byl nabídnut výlet k moři na několik dnů...nejdříve se zdráhala, poté příležitost přijala. Bylo patrné nadšení, s kterým pozoruje a prožívá vše pro sebe nové...let letadlem, moře, jiný kraj...při vstupu do svého hotelového pokoje reagovala nějak takhle: "já si to snad ani nezasloužím...vždyť co jsem v životě dokázala...jen jsem porodila ty děti..."
No, to mi utkvělo v hlavě (možná to spíš zarezonovalo v celém těle...).

Jiný případ...mladá žena z mého okolí říká: "nic jiného než péči o dítě, rodinu a domácnost nestihnu...připadám si neschopná".

Celé mi to jde hlavou, cítím v ženách trochu zmatek kolem toho všeho.
Vše kolem mateřství je v nás, mámách, přece tak automatické...teprve to navíc - vzdělání, práce, tvoření a prosazení se, to je to, za co nás společnost odměňuje a oceňuje. Sama to znám, ale teď, ve svém věku, přemýšlím jestli to není ještě nějak jinak.
Vidím své velké děti, jsem na ně pyšná. Cítím na sobě, kolik to bylo práce.
A radosti... a strachů...a trpělivosti...a výbuchů emocí na všech stranách...a znova práce... Neříkám, že bez omylů. Někdy s útrapami na všech "frotách".
Ale přesto každodenní práce při hledání toho nejlepšího způsobu bytí pro nás všechny. 

Myslím, že mohu poctivě říct: ano, zasloužíme si, my matky, i své vlastní uznání.
Však to není jen o tom rození, i když ani to samo o sobě není úplná hračka bez rizika. Je to o těch minutách, dnech, letech...ať je co je, je to vyloženě "vytrvalostní" záležitost.
Samozřejmě díky za to všem, otcům, celým rodinám, kamarádům, učitelům...ale tuhle chvíli si nechci nechat rozmělnit. Mateřství je prostě potřeba vidět v celé jeho hodnotě a ano, i kdybych neudělala nic jiného, než porodila ty své tři děti a pečovala
o ně až do jejich samostatnosti, pečovala i pak o naše společné vztahy (t.č.28 let), zasloužím si minimálně svou vlastní úctu a ocenění. To pro mě prostě hodnotu má, velikou!

Tak, klidně mě můžete někdo pozvat k moři, zasloužím si to... ;-)

Romana