Končí projekt "Rok ve znamení mých žen...", malé zamyšlení

V nedávné době mě významně oslovilo téma z mužsko-ženského ranku (osobní důvody, samozřejmě ;-). Ale nezůstalo u toho. V návaznosti se začaly objevovat důležité otázky ohledně ženství. Tak například...
Co je ženství, nač je...jak ženství vnímáme my samy ženy?
Jakou hodnotu má mezi námi?
Jak se stavíme k ostatním ženám, jak k mužům? 
Co se v rodině o ženství naučila každá z nás osobně? 
Jak to, co nazýváme ženstvím, učíme své dcery?
Jaký vztah k ženství předáváme svým synům...?  

V září 2019 jsem se rozhodla udělat malý průzkum. Zajímalo mě totiž, jak toto téma žijí ženy v různých rodinách, nejen v mé "sociální bublině". Oslovila jsem tedy otázkami prostřednictvím webu a fb ženy mně známé  neznámé ženy, ženy napříč generacemi a těšila se na odpovědi. 

Otázky zněly:

1. Co všechno podle tebe patří do ženského světa?
2. Čeho z toho si vážíš a co bys nejraději zrušila?
3. Co myslíš, že je na tobě konkrétně ženského? Co z toho je "rodinné bohatství" a co je jen tvoje? Bez ohledu na hodnocení ostatních.
4. Čím by sis přála zapsat se do rodinného bohatství, ať už je to cokoli (myšleno jak duchovní poklad, zvyk či dovednost, tak i zcela praktické věci), předat dceři, snachám nebo případným vnoučatům...

To, co následovalo jsem ale nečekala. Ano, obdržela jsem během asi šesti měsíců velmi zajímavé odpovědi, někdy doplněné skutečnými fotografiemi, jmény a jindy anonymní sdělení (všechny si můžete přečíst zde). Překvapivé pro mě byly reakce větší části oslovených žen! Cituji nejčastější odpovědi:

• Vážně nevím, na co se těmi otázkami ptáš...jak na to odpovědět?
  
• Začala jsem psát ty odpovědi...ale nevím, je to příliš citlivé téma.
  Když na to začnu myslet, je mi hrozně...nepůjde to.
• Ty odpovědi mi nejdou (bez udání důvodu)
• Co to je za blbost...??? Na to se mi nechce odpovídat. To mi nezajímá.
• Nemám čas.
• Šeredně si zahráváš!

A tak jsem si "zahrávala" s tématem ženství...dokud nepřišel covid, v dubnu jsem obdržela  poslední odpověď. Nouzový stav naprosto přerušil veškeré "ženské" filozofování, najednou bylo potřeba řešit úplně jiné věci. Objevil se strach o zdraví i rodinu, pro některé starost kolem práce a živobytí, pro jiné péče o děti a vyučování
z domova, přesměrování obecně do virtuálního světa a přerušení veškerého osobního kontaktu v sociálním a kulturním životě. Naše duše se potřebovala zorientovat v něčem naprosto neznámém a ženství prostě odsunula ze zájmu. Já ale věřím, že během nouze právě vynalézavá žena v nás přišla ke slovu, možná s jinými kvalitami, s intuicí, sílou i kreativitou.
Jen jsme si to ještě nestihly říct :-) 

Tak, a teď, navzdory další a vydatnější vlně covid, se chci ale ještě na malou chvíli
k experimentu vrátit a nechat ho v sobě doznít. 
Co mi přinesl?

• Dozvěděla jsem se od vás, že ženství je často pro ženy velmi citlivé, někdy až neuchopitelné téma. Pro některé to naopak není téma vůbec, jako by ani nebylo
  o čem mluvit.
• Pokud je některá žena ochotná se zabývat ženstvím, je s větší pravděpodobností spíše mladá.
• Když už se jím zabýváme, lze téma pojmout velmi pestře, pro každou z nás je důležité něco trochu jiného, jsme osobité a tvůrčí. Stavíme se různě ke stejným věcem (např. některé si váží svého ženského chaosu, jiné ho vnímají jako emoční nestabilitu = potíž do dnešní doby apod.).
• Umíme být stručné i rozsáhlé, vážné i vtipné.
• Jsme krásné, to na mě čiší z každého příběhu.

Našlo by se toho víc, ale...přečtěte si odpovědi samy, ať vás o nic neošidím. 

Tak, nechme téma zrát a působit...a uvidíme příště! :-)  Romana